Łukasz Stanek: Architecture in the World Socialist System

Přednáška bude sledovat různost popisů vývoje globalizace architektury v období studené války, a to přes socialistickou internacionálu a Hnutí nezúčastněných zemí. Zatímco v současném pohledu na globalizaci architektury převažuje přístup, který ji redukuje na „westernizaci“, já tvrdím, že celosvětová mobilita architektury byla po druhé světové válce urychlena soupeřícími vizemi mezinárodní spolupráce. Jedním z nejdůležitějších výsledků těchto vizí bylo právě světové socialistické uspořádání, které spustil Sovětský svaz v reakci na západní „globalismus“ 70. let a roztržku mezi státy socialistického bloku v předchozí dekádě. Přednáška nebude rozebírat světové socialistické uspořádání jakožto utopickou vizi či ideologii, ale jako soubor specifických nástrojů zahraničního obchodu, které regulovaly výměnu stavebních a projekčních postupů mezi socialistickými zeměmi Evropy, Afriky a Asie. Zaměříme se na Irák v období mezi vojenským převratem vedeným Abdalem Karim Kásimem (1958) a koncem první Války v Zálivu (1991) a ukážeme přitom, jak tyto nástroje světového socialistického řádu, jmenovitě zaměstnanecké smlouvy, hodnoty měnových kurzů a směnné smlouvy přinášely pro architekty, plánovače i stavební společnosti zemí socialistického bloku různé možnosti i omezení. Abych to dokázal, projdeme společně hlavní plány Bagdádu, navržené polskou projekční kanceláří Miastoprojekt Krakov (1967, 1973); dále obytné čtvrti od rumunských stavitelů; infrastrukturu iráckých měst vypracovanou bulharskými, východoněmeckými a sovětskými projekčními ústavy; veřejné budovy navržené jugoslávskými firmami a učební osnovy na Katedře architektury v Bagdádu, ke kterým přispěli i českoslovenští architekti. Vzhledem k tomu, že výsledky tohoto angažmá ovlivňují podmínky urbanizace Iráku až do dnešních dnů, není tato přednáška archeologickým výzkumem neúspěšných pokusů o globalizaci architektury, ale spíše alternativním popisem vývoje těchto procesů.

Łukasz Stanek je odborným asistentem na Manchester Architecture Research Centre při Univerzitě v Manchesteru. Je autorem publikace Henri Lefebvre on Space: Architecture, Urban Research, and the Production of Theory (2011) a editorem první Lefebvreovy knihy o architektuře, která kdy vyšla v jakémkoli jazyce, Toward an Architecture of Enjoyment (2014). Druhou Stanekovou oblastí zájmu je architektura socialistických zemí za studené války viděná v globální perspektivě: je editorem knihy Team 10 East: Revisionist Architecture in Real Existing Modernism (2014). Ve svém současném projektu se zaměřuje na mobilitu architektonických znalostí napříč zeměmi socialistické Evropy, Afriky a Blízkého východu po 2. světové válce. Mezi jeho publikační činnost na toto téma patří: Miastoprojekt Goes Abroad: The Transfer of Architectural Labour from Socialist Poland to Iraq (1958–1989) (Journal of Architecture, 2012); Mobilities of Architecture in the Global Cold War: From Socialist Poland to Kuwait and Back (International Journal of Islamic Architecture, 2015); Architects from Socialist Countries in Ghana (1957–67): Modern Architecture and Mondialisation (Journal of the Society of Architectural Historians, 2015). Učil na ETH v Curychu a na Graduate School of Design Harvardovy univerzity a získal výzkumná stipendia od Canadian Center for Architecture, dále od Institut d’Urbanisme de Paris a Center for Advanced Studies in Visual Arts (CASVA) při National Gallery of Art, Washington D.C.