Forensic Architecture: The Architecture of Conflict

Výstavní projekt Forensic Architecture: Architektura konfliktu (The Architecture of Conflict) představí nezávislou výzkumnou agenturu Forensic Architecture, která sídlí na Goldsmiths, University of London. Založil ji v roce 2010 Eyal Weizman jako interdisciplinární tým složený z architektů, umělců, filmařů, novinářů, programátorů, právníků, aktivistů a dalších vědců různých oborů.

Ve své práci využívá Forensic Architecture (Forenzní architektura) nové výzkumné metody v řadě vyšetřování týkajících se případů porušování lidských práv, násilí, nelegálních zásahů, válečných zločinů apod. Skupina pracuje pro nevládní, aktivistické, humanitární a lidskoprávní organizace jako Amnesty International či Human Rights Watch, stejně jako pro instituce typu OSN, a výsledky svých výzkumů předkládá politickým a soudním komisím a dvorům. Svá vyšetřování vedou po celém světě, mj. v Bělehradu, Pakistánu, Sýrii, Guatemale, na Západním břehu Jordánu a v Gaze, kde se zabývali místy internačních táborů, zásahů drony, mučícími centry, degradací životního prostředí nebo násilím, které je výsledkem pokračující okupace Palestiny.

Na základě poskytování klíčových důkazů mezinárodním soudům forenzní architektura jako metoda nepoukazuje pouze na případy porušování lidských práv a zločiny spáchané jednotlivými státy po celém světě, ale dala vzniknout rovněž nové formě vyšetřovací praxe, založené na spojení kriminalistických, architektonických, archeologických a dalších postupů. Skupina používá architekturu jako metodologický nástroj, pomocí něhož lze vyšetřovat ozbrojené konflikty či ničení životního prostředí a zároveň křížově odkazovat na celou paletu důkazních zdrojů, jako jsou nová média, dálkové snímání, zkoumání materiálů a svědecké výpovědi.

Výstava v Galerii VI PER představí tuto praxi na příkladu několika vybraných projektů: Living Death Camps (2013), popisující stav dvou koncentračních táborů v bývalé Jugoslávii; Nakba Day Killings (2014), což je zpráva o zabití dvou palestinských teenagerů izraelskými ozbrojenými složkami ve městě Beitunia v Palestině; Saydnaya (2016), rekonstrukce vězení určeného na mučení a likvidaci oponentů Asadova režimu v Sýrii; a Al-Jinah Mosque (2017), věnující se mylnému zásahu americké armády na mešitu v Al-Jinah, Sýrie, při níž zemřelo několik desítek civilistů.

Pomocí těchto detailních a kritických bádání „forenzní architektura“ ukazuje, jak vzniká veřejně sdílená pravda – z hlediska technologie, architektury i estetiky –, a to, jak mohou její závěry a odhalené skutečnosti konfrontovat oficiální tvrzení jednotlivých států či pomoci odhalit nové formy státního násilí.

Výstavu doplní série veřejných přednášek a diskusí.

Fotografie výstavy: Zdeněk Porcal, Studio Flusser

Ohlasy:
Alžběta Medková, Zjistit podobu tajné syrské basy i shořelé textilky v Pakistánu. Jak pracují forenzní architekti?, Radio Wave, 1. 3. 2018.
Jana Pavlová, Když rány vracejí úder, Art+Antiques, 2018, č. 3, s. 52–54.
Martin Vrba, Angažovaná forenzní věda: Architektura jako nástroj politického odporu, A2, 2018, č. 7, s. 14.
Vojtěch Märc, Kriminálka Goldsmith, artalk.cz, 9. 4. 2018.